Pravda to bezpochyby je. Určité rozdíly tady ale jsou, i když je pravdou, že kompetence a oprávnění strážníků se za poslední roky výrazně rozšířily. Mohou tak proto, podobně jako policisté, například:

• požadovat vysvětlení, prokázání totožnosti
• vyžadovat poskytnutí údajů z informačních systémů
• předvést osobu
• odebrat zbraň
• zakázat vstup na určená místa
• otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor
• odejmout věc
• vstoupit do živnostenských provozoven
• použít donucovací prostředky, psa nebo služební zbraň
• pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných
• měřit rychlost vozidel na pozemních komunikacích
• vyzvat řidiče k podrobení se vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem či jinou návykovou látkou apod.

Některá oprávnění však mají o něco zúžena, jako například že vozidla na pozemních komunikacích mohou zastavovat pouze při regulaci silničního provozu anebo v případě podezření na konkrétní přestupek v dopravě. Na rozdíl od policistů ale musí dohlížet zejména na dodržování vyhlášek města, nejvíce pak na dodržování čistoty a veřejného pořádku v obci, řeší problematiku bezdomovectví, často jsou v kontaktu s lidmi pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek, řeší dodržování tabákového zákona, parkování ve městě, odchyty zvířat atd. Některé městské či obecní policie provozují také v rámci preventivních programů například evidenci jízdních kol prostřednictvím tzv. průmyslové DNA, dětská dopravní hřiště apod.

Zejména poslední dobou se začíná v mnohem intenzivnější míře rozvíjet vzájemná spolupráce obecní (městské) a státní policie, která již v řadě měst, nejvíce však ve Středočeském kraji, funguje pod názvem „Bezpečné město“. Strážníci disponují výbornou místní znalostí a jsou tak pro policisty velkou oporou při jejich činnostech. V případě narušení veřejného pořádku probíhají společné služební zákroky, strážníci řídí spolu s policisty dopravu, dohlížejí na přechody pro chodce v blízkosti základních škol, poskytují policii součinnost při vyhledávání kamerových záznamů, bývají policisty přizváni jako nezúčastněné osoby při domovních prohlídkách či prohlídkách jiných prostor apod.

Státní policie oproti tomu zastává řadu dalších důležitých úkolů na úseku veřejného pořádku, chrání bezpečnost osob a majetku, předchází trestné činnosti a odhaluje ji. Řídí se přitom řadou zákonů, které se týkají této problematiky, a také předpisy Evropských společenství a mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu České republiky. Policie České republiky je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor, který zřizuje stát. Je podřízena Ministerstvu vnitra ČR a policisté jsou ve služebním poměru. Policie se řídí zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, služební záležitosti jsou zakotveny v zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Policii ČR tvoří:

1. policejní prezídium
2. útvary s celostátní působností
3. krajská ředitelství policie
4. útvary zřízené v rámci krajských ředitelství (těch je celkem 14 a jejich územní obvody se shodují s územními obvody 14 krajů České republiky)

Nejvýše postaveným je policejní prezident, který je podřízen ministrovi vnitra. Pod policejním prezidentem pracují náměstci policejního prezidenta a dále 14 ředitelů krajských ředitelství pro jednotlivé kraje.

Pokud to povaha nebo okolnosti úkonu neumožňují, učiní tak hned, jakmile to okolnosti dovolí. Odznak nosí policista na uniformě zpravidla na levé straně hrudi, rukávová nášivka se státním znakem a nápisem policie je umístěna na záloktí levého rukávu. Kriminalista nosí odznak služby kriminální policie a vyšetřování v pouzdře společně se služebním průkazem. Vzhled služebního stejnokroje i služebních vozidel Policie ČR upravuje vyhláška č. 460/2008 Sb.

Podrobné informace o Policii ČR naleznete zde: https://www.policie.cz/clanek/o-nas-policie-ceske-republiky-policie-ceske-republiky.aspx

Jak poznat policistu: https://www.policie.cz/clanek/policie-navenek-uniformy-uniformy.aspx

Hodnostní označení policistů: https://www.policie.cz/policejni-hodnosti-2015.aspx

Obecní (městská) policie v České republice je orgánem obce, který zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce a plní další úkoly stanovené zákonem. Postavení obecní policie vymezuje zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Obecní policii zřizuje a zrušuje zastupitelstvo obce obecně závaznou vyhláškou. V obci, která je městem, statutárním městem a v hlavním městě Praze se obecní policie označuje jako městská policie. Působnost obecní policie vykonávají strážníci, kteří jsou v pracovním (nikoliv služebním, jako je tomu u policistů) poměru k obci. Největšími sbory městské policie v ČR jsou MP Praha, MP Ostrava a MP Brno. Obecní policie se řadí mezi ostatní složky integrovaného záchranného systému (zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému). Obecní policii řídí starosta nebo jiný člen zastupitelstva obce na základě pověření zastupitelstva obce. Rada obce může pověřit plněním některých úkolů při řízení obecní policie určeného strážníka, který je pak zpravidla označován jako velitel obecní policie, v Praze, Ostravě a Brně pak jako ředitel. Obecní policie se při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů řídí zákonem o obecní policii a dalšími zákony.

Obrázek – zdroj: http://tisnovskenoviny.cz/2017/05/31/mestska-policie-je-tu-pro-vas/

Při zákroku nebo jiném opatření, které nesnesou odkladu, tak učiní hned, jakmile to jejich povaha a okolnosti dovolí. Odznak obecní policie s identifikačním číslem nosí strážník na pravé straně hrudi. Nášivka s názvem obce se nosí na záloktí levého rukávu. Další jednotné prvky stejnokroje a označení motorových vozidel jsou stanoveny v § 14 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii.